Mytí v kostce s vůní bio silice vavřín kubébový (papírový sáček bezobal 8 ks × 165 g)

Základem Mytí v kostce je kokosový olej. Nakupujeme jej v biokvalitě z kontrolovaného zemědělství na Filipínách a Srí Lance. Tento olej má nejsilnější čisticí a odmašťovací účinky.

Mytí v kostce je vyrobeno ručně za použití tradičních řemeslných postupů. Přirozenou reakcí oleje a hydroxidu sodného – čistě přírodních látek – vzniká při výrobě glycerin. Jeho hlavní funkcí je hydratace a zamezování vysušování pokožky při každodenním používání.
Pro distribuci ani skladování není třeba žádný plastový obal. Při přepravě není zbytečně převážena voda. Šetříme ji až do momentu samotného použití přímo ve vaší domácnosti.

Složení a univerzální použití tohoto produktu představuje opravdovou alternativu pro všechny, kdo chtějí žít opravdu minimalisticky. Jeho používáním zjistíte, co je to skutečná jednoduchost v přístupu k mytí nádobí, praní i úklidu.

• K mytí běžně špinavého nádobí.
• K mytí různých druhů povrchů (nerez, keramika, dřevo a sklo).
• K praní jemného prádla a k předepírání skvrn.

Mytí nádobí

• Lufu nebo kuchyňskou žínku namočte do vody, lehce vyždímejte a přejíždějte po kostce, dokud nevznikne dostatečné množství pěny. Pokud používáte kartáč na nádobí, namočte jej, lehce otřepejte. Na kostku příliš netlačte. Není třeba čekat na bohaté bubliny jako u konvenčních mycích přípravků – vzniklá pěna je jemná.
• Pěnu použijte k mytí nádobí stejně jako gel na nádobí a důkladně opláchněte. Při silně znečištěném nádobí použijte nejprve silnější prostředek (Pomerančový odmašťovač nebo Biku – sodu bicarbonu pro odstranění připálenin).
• Ze silně umaštěného nádobí nejprve odstraňte vrstvu tuku. Povrch otřete papírovým ubrouskem a vyhoďte do bioodpadu nebo do kompostu, kde se tuk vsáknutý do papíru snadno rozloží. Pokud nemáte možnost třídit bioodpad, tuk stáhněte nejprve gumovou stěrkou, slijte do nádoby na použité tuky a odevzdejte do sběrného dvora nebo k tomu určených míst.

Na úklid

• Hadřík na úklid namočte do vody, lehce vyždímejte a přejíždějte po kostce, dokud nevznikne dostatečné množství pěny.
• Mytí v kostce můžete také nastrouhat do kbelíku s vodou, nechat rozpustit a roztok použít k omývání povrchů. Hoblinky je možné nasypat také přímo na vlhký hadřík a povrchy pak omýt.

Praní v ruce

• Po namočení prádla přejíždějte kostkou po skvrně. Vzniklou pěnu jemně vetřete do ošetřované tkaniny a opláchněte teplou vodou. Odolnější skvrny odstraňujte navlhčenou kostkou přímo. Na velmi odolné a zaschlé skvrny doporučujeme použít Žlučové mýdlo na praní.

Co je vlastně mýdlo?

Čistě chemicky jde o sůl mastných kyselin, která vzniká hydrolýzou –rozkladem – tuků. K jejich zmýdelňování dochází použitím alkalických prostředků (louhů) a při tomto procesu vzniká glycerin. Pro výrobu mýdla se používají živočišné tuky (sádla a loje) nebo rostlinné oleje (kokosové, palmové a olivové). V Mytí v kostce používáme kokosový olej. Hotové mýdlo funguje jednoduše: jeho podstatou je souhra molekul hydrofobních (odpuzujících vodu) a molekul hydrofilních (vážících se na mastnou špínu).

Jak se vyrábí Mytí v kostce?

Pro výrobu této mycí kostky volíme metodu za tepla. Roztok louhu se leje do oleje. Přitom se mění jeho struktura a barva a dochází k zakalení. Pomalé a pravidelné míchání udržuje kašovitou konzistenci roztoku. Teplo přiváděné po celou dobu reakce mezi olejem a louhem urychluje zmýdelnění a zabezpečuje správnou přeměnu všech mastných kyselin.
Hotovou kostku je možné krájet a balit obvykle po 24 hodinách. V průběhu následujících měsíců mýdlo zraje. Zpevňuje se a ztrácí vodu.

Jaká je historie výroby mýdla?

Mýdlo provází člověka od pradávna. Už v Babylonu znali lidé návod na jeho výrobu. Stačila jim voda, louh a olej z plodů skořicovníku, a takové mýdlo sloužilo díky obsahu esenciálních olejů především k urychlení hojení ran. V Egyptě už našlo místo přímo v koupelích, i zde vznikalo jako směs tuků a zásaditých solí. Ve starém Římě jej tvořilo spojení popela a kozího loje. Arabům vděčíme za různé postupy parfemace i mýdla na holení, které si našly cestu až do Evropy.
Na jejím území se jeho vaření chopili ve 14. století Italové a Španělé. Opravdový věhlas mu však dali Francouzi v přístavním městě Marseille. U nás vznikl už v roce 1464 cech mydlářů. Bublinky mýdel přelétly i hranice Čech a Moravy, kde před 1. světovou válkou vyráběl mýdla Johann Schicht v největší továrně na zpracování tuků v kontinentální Evropě, později známé jako Setuza.